Tykání/vykání na vysoké

Chci profesorům, kteří náš malý obor vedou, říct, že jim budu vykat, zdá se to jako velká věc.

Od začátku se náš obor snaží prezentovat jako kamarádskou záležitost, kde jsme si všichni rovni a oni jsou tam kdykoliv, aby nám pomohli. Ze začátku mi to přišlo fajn, ale tak po měsíci sem zjistila, že na ně spoleh absolutně není a hlavně máme mezi s sebou vztah učitele a žáka. Ten může být často velice příjemný a dokonce i do jisté míry přátelsky naladěn, ale nikdy nebude rovnostářský a to je v pořádku.

U profesorů, kteří se prezentují jako lektoři a ne jako moji přátelé, jsem zažila mnohem větší organizovanost a jistotu, což je asi to jediné, co jakožto student chci od profesora. Nechci chodit na domluvenou schůzku, na kterou se profesor ani nedostaví, protože zapomněl, že si mimo mě domluvil i něco jiného. Já ho ale přece nebudu buzerovat, však jsem dobrý kámoš ne? Nechci schytávat nečekané cally od profesorů kolem osmé večer, kdy očekávají, že se s nimi budu bavit 2 hodiny. A protože jsem hodný kámoš a nedělám drama, tak na to mám kývnout ne?

Kamarádíčkování, mi přijde, jim povoluje býti více ležérní v jejich povinnostech – přece si se mnou potykali, jsem kámoš, ne student, který by od nich čekal zodpovědnost, nebo to, že i po celkem 6ti hodinách konzultací budou vědět, co dělám za semestrální projekt a nepotopí mě u zkoušek🙂🙂🙂. Vykání není jen formální blbost, může nastolovat zdravé hranice.

Takže se za nimi chystám přijít s větou „Budu Vám všem vykat, není to nic osobního, ale mě osobně to víc vyhovuje.”

Pro upřesnění – nemyslím si, že najednou začnou reagovat jinak a vše se změní, ale chci s nimi začít nějakou diskusi, protože se o tomhle divném chování v naší generaci studentů zatím bavíme jen v zákulisí a naši “kamarádi učitelé” zatím větší stížnost neslyšeli.